Magazín Retrochvilky

UAZ 469: účelný terénní automobil pro armádu

Hranatá karoserie, plátěná střecha a mechanika navržená pro službu mimo asfalt vytvořily jeden z nejznámějších armádních terénních automobilů východního bloku. UAZ 469 se v Československu stal nástupcem vozu GAZ 69 a sloužil v mnoha úlohách.

Vojenský terénní automobil UAZ 469 se skládací střechou

Náhrada za stárnoucí GAZ 69

UAZ 469 byl sovětský dvounápravový terénní automobil s pohonem všech kol a otevřenou celokovovou karoserií s odnímatelnou střechou. Vyráběl se od roku 1972. Československá lidová armáda jej přijala do výzbroje v roce 1975, kdy měl postupně nahradit dosluhující GAZ 69. Ten se do Československa dovážel v letech 1956 až 1972 a jeho výroba už skončila.

Rozhodnutí nepřišlo bez ověření. Dva první automobily dovezené v letech 1973 a 1974 zamířily do pražského výzkumného a zkušebního střediska, kde absolvovaly zkoušky. Ty potvrdily vhodnost typu pro zavedení do armády. UAZ tak navázal na předchůdce, ale přinesl modernější řešení užitkového prostoru a lepší průchodnost obtížným terénem.

Jedno jméno, několik provedení

Pod označením UAZ 469 se skrývala rodina příbuzných variant. Základní vojenské provedení používalo redukce v kolech a vyhledávací světlomet. UAZ 469 B kolové redukce neměl a lišil se také elektrickou výbavou. Varianta BI dostala vyšší stupeň odrušení a vyhledávací světlomet, ale rovněž postrádala redukce v kolech.

Na tomto základě vznikaly specializované automobily. UAZ 469 CH nesl vybavení pro radiační a chemický průzkum. Pro tankovou a automobilní službu sloužil UAZ 469 TEP, určený k pozorování bojiště, vyhledávání poškozené techniky a pomoci při jejím odsunu nebo opravě. Stejná silueta tak mohla skrývat odlišný vojenský úkol.

UAZ 469 nebyl luxusním terénním vozem; jeho hodnotou byla schopnost dopravit lidi, materiál nebo speciální vybavení tam, kde běžná silnice končila.

Mechanika pod hranatou karoserií

Vozidlo poháněl vpředu uložený čtyřdobý zážehový čtyřválec UMZ-451 M o objemu 2 445 cm³. Pohon všech kol a odnímatelná střecha odpovídaly požadavku na univerzální automobil pro pohyb v terénu i různé štábní a podpůrné úkoly. Podle Vojenského historického ústavu dokázal plně zatížený vůz na silnici dosáhnout rychlosti 100 km/h.

Důležitější než nejvyšší rychlost však byla přizpůsobivost. Československá armáda používala osobní terénní automobily pro velitele, štáby, kombinovanou přepravu osob a materiálu i jako nosiče spojovacího a dalšího účelového zařízení. UAZ 469 do tohoto systému zapadl jako lehký protějšek velkých nákladních speciálů.

Typ v historii, vůz v nabídce

Historie typu vysvětluje konstrukci a dobové nasazení, nevypovídá však sama o původu, výbavě ani služební dráze jednotlivého dochovaného automobilu. Konkrétní vozidlo je proto třeba vnímat odděleně od obecného příběhu celé řady. Pro další fotografie a popis pokračujte na profil UAZ 469 na webu Retrochvilky.

Zdroje a další čtení

Technické a historické údaje se vztahují k popisovaným typům. Provedení konkrétního dochovaného vozidla se může lišit.